Pro režiséra Christophera Nolana se výraz „nově restaurovaný“ stal nešťastným pojmem. V posledních zhruba deseti letech podle něj začalo znamenat digitální zásahy do klasických filmů, nebo dokonce „opravy“ prováděné jménem umělců, kteří pracovali v jiné době, na základě pouhých domněnek o jejich díle.

Když tedy Nolan uviděl několik kotoučů vytažených z původního 70mm kamerového negativu mistrovského díla Stanleyho Kubricka „2001: Vesmírná odysea“ z roku 1968 – které letos slaví 50. výročí – začaly se mu točit ozubená kola. Co kdyby diváci měli přístup k „nerestaurované“ vizi génia v celé její analogové kráse? A co kdyby se vážné úsilí věnovalo stále zastaralejšímu typu rehabilitace celuloidu, který by byl oproštěn od digitální sféry?“

„Mnoho velkých filmových restaurátorských prací v historii bylo provedeno výhradně fotochemicky, včetně vydání filmu „Lawrence z Arábie“ v polovině 80. let, na kterém se podíleli Steven Spielberg a Martin Scorsese,“ říká Nolan. „Nejlepší analogie, jaká kdy byla vymyšlena pro způsob, jakým oko vidí.“

Tak se zrodila cesta k tomu, aby se Kubrickovo dílo vrátilo na velké plátno tak, jak se na něj dalo dívat před 50 lety, a výsledkem je osvěžený film, který měl premiéru minulý týden v Cannes a který společnost Warner Bros. uvede do severoamerické distribuce 18. května.

Pro Nolana je splněným snem ušpinit si ruce od takového milníku kinematografie. Stejně jako mnozí jiní si vzpomíná, jak film v mládí viděl se svým otcem a byl z něj unešený.

„Jedním z důvodů, proč si Kubricka tak vážím, je, že si myslím, že je nenapodobitelný,“ říká Nolan. „Kdykoli vidíte filmaře, který čerpá příliš konkrétně , zdá se, že to nefunguje,“ vysvětluje s odkazem na režiséry, kteří se mohou přesně zaměřit na odkazování na helmerovy obrazy. „Působí to sebestředně. On je klidný ve způsobu, jakým podává informace, a v jeho práci je jednoduchost a disciplína, o kterou by podle mě usiloval každý filmař. Ale on pracuje v rovině, která je daleko nad námi ostatními. To je inspirující, ale také skličující.“

Nolan si byl velmi dobře vědom tendence k „interpretaci“, pokud jde o restaurování filmů: „Existuje tendence a nebezpečí, že budeme sedět a říkat si: ‚Co by ten filmař udělal, kdyby měl zvuk 5.1? Nebo Dolby Atmos? Nebo laserovou projekci? To není cesta, po které bych se cítil příjemně.“

Připomíná nedávnou cestu do Indie s britskou umělkyní Tacitou Deanovou v rámci série akcí Nadace filmového dědictví Reframing the Future of Film a poznamenává, že argumenty, které Deanová uvádí v souvislosti s restaurováním uměleckých děl, uplatňuje i ve světě filmu.

„Například myšlenka, že cokoli uděláte, musí být pro budoucí generace reverzibilní,“ říká. „Kvůli trendům v restaurování se mohou lidé nyní rozhodnout udělat věci, které by se za dvacet let zdály nevhodné nebo rušivé. My se původního negativu nedotýkáme. Pracujeme z interpozitivu. Nic se nedotýká původního materiálu.“

Ve spolupráci s týmem v laboratoři FotoKem v Burbanku museli Nolan a Ned Price, viceprezident společnosti Warner Bros. pro restaurování, tento materiál nejprve vyšperkovat. Podle Price strávila laboratoř více než šest měsíců čištěním 50 let starého negativu a kontrolou spojů, která zahrnovala odstranění řady starších nedokonalých oprav. Poté zhotovili odpovědní kopii, barevně ji načasovali, přičemž se přesně drželi původních časových poznámek a dokumentace, a nakonec zhotovili interpozitiv a internegativ v 65mm formátu pro nápadné kopie. (Podílel se na tom i Hoyte van Hoytema, Nolanův kameraman u filmů Interstellar a Dunkirk.)

„Film je nejlepší analogie, jakou kdy kdo vymyslel pro způsob, jakým vidí oko.“
Christopher Nolan

Tým se také vrátil k původní šestistopé zvukové stopě a věrně ji přenesl na nové kopie. „Film je namixován velmi extrémním způsobem,“ říká Nolan s úctou. „Jsou tam neuvěřitelné zvukové špičky, které se vymykají všemu, co by dnes kdo udělal.“

Pro Price to bylo nové, vzrušující dobrodružství s jedním z nejuctívanějších aktiv v trezoru Warner Bros. „Pracoval jsem na tomto filmu několikrát a pokaždé, když se k němu vracím, zjišťuji, že je to jiný film, protože do něj vnáším jiné zkušenosti,“ říká. „A je to poprvé, co jsem ho mohl dokončit se 70mm kinematografickými kopiemi. Všechny předchozí návštěvy skončily v digitální podobě.“

To se týká i chystané 4K UHD verze pro domácí trh, na níž se Nolan také podílel.

Ačkoli v sobě fotochemický proces nese jistou alchymii a magii, režisér tvrdí, že ho nepřitahuje jen romantika. „Ta má tendenci zastírat větší pravdu, která spočívá v tom, že fotochemický způsob je mnohem kvalitnější formát obrazu,“ říká. „Ukazovat lidem v kině kopie je způsob, jak na to nejlépe poukázat, a kdybyste si mohli vybrat jeden film, kterým se to pokusíte lidem ukázat, byl by to ‚2001‘.“

Leave a comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.