Dcera kojící svého otce hladovějícího ve vězení

Při pohledu na tuto fotografii vás možná napadne spousta negativních nebo pozitivních myšlenek, ale po seznámení s realitou této fotografie se vám možná zalesknou slzy v očích.

V jedné evropské zemi byl starý muž odsouzen k smrti hladem a byl vsazen do vězení. Trest zněl tak, že bude držet hladovku až do své smrti.

Jeho dcera prosila vládu, aby se s jejím otcem denně setkávala až do jeho smrti. Bylo jí to povoleno, bývala kontrolována vězeňskými úředníky. Aby nemohla přinést žádné potraviny.

Nemůže se na stav svého otce takto dívat. Podívala se na otce očima starostlivé matky. A tak, aby ho oživila, ho denně krmila mateřským mlékem.

Když po tolika dnech muž nebyl mrtvý. Ochranka pojala podezření a přistihla dívku, jak kojí svého otce. Byl proti ní zaregistrován případ, ale její obětavá povaha si získala srdce žalářníka a ona získala svobodu svého otce.

Dcera kojící svého otce hladovějícího ve vězení Dcera kojící svého otce hladovějícího ve vězení

Malba je jednou z nejnákladnějších maleb Evropy. Autorem tohoto obrazu je evropský malíř „Hans Sebald Beham“

Tento obraz je k dispozici s římskou charitou. Tento obraz je vytvořen tak, aby zobrazoval vztah a starostlivost dcery vůči svému otci. Je to příběh dcery (Pero) a otce (simon)

Žena je plná lásky a oběti, ať už hraje v životě člověka jakoukoli roli, někdy může být matkou, sestrou, manželkou atd.

Jedná se o sochu Memmelocke na náměstí Botermarkt 17 v belgickém Gentu. Klasická socha na vrcholu budovy, která kdysi sloužila jako vchod do městské věznice a zároveň jako dům dozorců. Tato budova se nachází mezi zvonicí a Lakenhellem. V kryptě Lakenhelle bylo v letech 1742-1902 téměř 150 let umístěno městské vězení.

Tato socha zobrazuje výjev z římské legendy, která vypráví o tom, jak byl vězeň odsouzen k smrti hladem a žízní. Muž byl římským prefektem v Gentu uvržen do žaláře. Navštívit ji směla pouze jeho dcera. Nesměla však otci přinést žádné jídlo ani pití. Dcera byla dospělá. Otec zůstal naživu ještě po šesti měsících. Dcera se zřejmě právě stala matkou. Ve snaze zachránit otci život ho denně kojila svým mlékem. Prefekta prý tato událost natolik dojala, že muže propustil na svobodu. Příběh se stal legendou. Tato socha byla postavena v roce 1741, rok předtím, než sem bylo přesunuto městské vězení. Sochu navrhl David’t KIndt.

Zajímavé je, že podobných legend existuje celá řada. Římská dobročinnost vypráví o ženě Pero, která tajně kojí svého otce Cimona poté, co je uvězněn a odsouzen k smrti hladem. Tento příběh je zaznamenán v Devíti knihách pamětihodných činů a výroků starých Římanů, jejichž autorem je starořímský historik Valerius Maximus, Mezi Římany mělo toto téma mytologickou ozvěnu v Junoově kojení dospělého Herkula. Tomuto příběhu o Cimonovi předchází jiný podobný příběh o uvězněné plebejce, kterou kojila její dcera. Právě tato legenda byla námětem mnoha známých malířů a sochařů v posledních pěti a více stoletích.

Zajímavé! Není-liž pravda!!

Leave a comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.