Nic nebolí tak jako zlomené srdce, ale někdy je to nutné. Peníze, sex (nebo jeho nedostatek) a rozdílné ambice mohou někdy vztahu nasadit korunu.

Ačkoli je něco, co se dá říct o řešení věcí, někdy je rozchod to jediné, co se dá dělat.

V té době může být těžké vyjádřit, proč to nefungovalo, ale existuje důvod pro termín „20/20 zpětný pohled“. Čas dokáže všechno skvěle přiblížit.

Když se ohlédneš zpět na přešlapy a klopýtnutí, které vedly k rozchodu, pravděpodobně uvidíš, že všechny známky toho, že něco nefunguje, tam byly.

A pokud jsi na tom podobně jako já, pravděpodobně budeš cítit zbytkovou vinu.

Neobviňuj se. Existovaly důvody, proč to nefungovalo. Mějte důvěru, že přestávka byla nutná. Opravdu to neměla být taková dřina.

Tady jsou věci, které mi ukázaly, že je čas vztah ukončit:

Byl jsem pořád ve stresu

Podobně jako ve starém přísloví o žábě v hrnci s vařící vodou se na mě úzkost plížila tak pomalu, že jsem si na ni časem zvykl.

Teprve když vztah skončil – a zlomené srdce se zahojilo -, uzel v mém žaludku povolil a napětí v ramenou se uvolnilo.

S největší pravděpodobností stres pocházel z kombinace problémů, které se netýkaly výhradně vztahu. Ve skutečnosti bylo pravděpodobně dost pravděpodobné, že spousta stresu z mého života mimo vztah přispívala ke stresu v něm.

Peníze byly tím hlavním. Nevydělávala jsem dost a on vydělával méně. Dva z mých předchozích přítelů drtily studentské dluhy, což omezovalo jejich představy o budoucnosti.

Bylo také těžké sehnat úspory na to, abychom spolu podnikli něco zábavného. Kvůli nedostatku představivosti také pravděpodobně častěji utráceli peníze navíc za pivo.

Peníze nebyly to jediné, co těm vztahům ubližovalo, a rozhodně si nemyslím, že jsem je měla ukončit kvůli tomu, že jsme neměli peníze nebo že byl můj partner zadlužený.

Když však jde o zdraví, pevně věřím, že každý má dělat to, co je pro něj nejlepší.“

Nebyli jsme si už citově ani fyzicky blízcí

Jsem obrovský milovník citů, jak by vám mohlo napovědět tetování „crybaby“ na mém stehně. Kdybych měla popsat, po jakém muži toužím, nejspíš bych v popisu použila slovo „plačtivý“.

Překvapilo to tehdy i mě, když jsem se rozešla se svým prvním přítelem, protože ho televizní pořad přiměl vzlykat.

Ano, jako u všech rozchodů, ani tady to nebyl jediný důvod, proč jsem to potřebovala ukončit. Pravdou bylo, že jsme se od sebe vzdalovali už delší dobu. Vzdálenost mezi námi nebyla jen citová, ale i fyzická.

Sex by rozhodně neměl být to jediné, co drží vztah pohromadě. Nicméně fyzická intimita je jako lubrikant, který podle mě většina vztahů potřebuje. Díky sexu se hádky zdají méně významné a špatný den v práci dokáže zahladit nějakým hmatatelným fyzickým pocitem.

Po více než dvou letech společného života však počáteční zamilovanost vyprchala a my jsme se přestali milovat. A poměrně brzy to znamenalo, že jsme se od sebe vzdálili i v jiných ohledech a vzdálenost se nedala překlenout.

Takže když jsem se během závěrečného dílu Band of Brothers podívala na uslzený obličej svého přítele a křičela na něj, že ten seriál je jen zlá válečná propaganda, a proto by neměl být smutný? Ve skutečnosti jsem si nemyslela, že není v pořádku, když pláče.

Byla jsem jen naštvaná, protože jsem mu dříve rozuměla a teď už ne.

Ztratila jsem kontakt s přáteli

Ten první vztah, o kterém jsem právě mluvila, mě izoloval více než jedním způsobem. Bylo to poprvé, co jsem se vážně zapletla s nějakým člověkem, a protože jsme se dali dohromady těsně poté, co jsem dokončila vysokou školu, bylo to období obrovského přechodu.

Během našich prvních společných měsíců moji přátelé také odcházeli do jiných měst za svými sny. Samozřejmě se mi po nich stýskalo, ale neměla jsem tak silné nutkání seznamovat se s novými lidmi, jako kdybych byla svobodná. Myslela jsem si, že můj přítel dokáže všechny tyto potřeby uspokojit.

Mýlila jsem se však, jak jsem později zjistila. Partneři nemohou být jeden pro druhého vším a je důležité mít pevná přátelství i mimo ně. Jinak si na vztah naložíte velkou zátěž. Pod tím vším tlakem nebylo divu, že se to začalo hroutit.

Mohla jsem si samozřejmě najít nové přátele, ale můj přítel se zdráhal, abych trávila čas s jinými lidmi. Byl upjatější než já a já mu nechtěla ublížit. Tak jsem mu to dovolila, i když jsem věděla, že mě to dělá nešťastnou.

Kdybych tehdy poslechla sama sebe, neudělala bych nás oba nakonec tak nešťastnými.

Nechtěl mi dát prostor

Teď, když jsem si prošla několika těžkými rozchody, myslím, že vím, že v bezpečném vztahu si pár může dát navzájem to, co každý z nich potřebuje, aby se cítil sám v sobě celistvý, aniž by se spoléhal na toho druhého.

Samozřejmě jsem ještě nebyla ve vztahu, který by takový skutečně byl, ale tohle jsem slyšela.

Když byl můj první vztah na spadnutí, snažila jsem se udělat pár kroků zpět, abych se nadechla a zjistila, co vlastně chci.

Můj přítel řekl, že mu nevadí pauza, ale přesto si našel způsob, jak mi být nablízku: vystupoval ze svého příměstského autobusu přímo před knihovnou, kde jsem se měla učit, popíjel v baru, kam jsem chodila s kamarádkou, a dokonce zašel tak daleko, že mě přiměl, abych ho vzala domů k rodičům na Díkůvzdání.

Kdyby všechno klapalo, nepotřebovala bych v první řadě tolik prostoru. A nejsem si jistá, jestli by to vydrželo, i kdyby mi ho poskytl.

Ale to, že mi nedokázal dopřát ani kousek svobody? No, to mi řeklo všechno.

Promítal na mě svá selhání

I když po letech píšu tato slova, cítím se provinile. Cítím okamžitou potřebu couvnout a říct, že si ve skutečnosti nemyslím, že můj bývalý přítel byl neúspěšný – že byl úspěšný ve všech jiných ohledech než já.

Chci říct: „Lidi, přísahám, že to tak nemyslím! Byl ve své práci dobrý! Pravděpodobně dostal přidáno a vydělává teď víc než já! Sakra, on má dokonce 401(k) a já mám nulové úspory, takže on vlastně jednou bude moct jít do důchodu!“

Vidíš, jak to dělám? Vidíš, jak se zmenšuji?“

Ten instinkt je ve mně hluboce zakořeněný. Odvážnější pravdou je, že jsem také ve věcech dobrá, ale nejeden přítel si našel drobné způsoby, jak mě znemožnit a srazit na kolena.

Jeden přítel mi vždycky říkal, že vydělat si peníze jako spisovatelka je opravdu hodně těžké. Že bych sice mohla napsat knihu, ale že je nepravděpodobné, že by ji vzalo nějaké velké nakladatelství, a i tak bych si nevydělala dost na to, abych mohla žít.

Taky pracoval v nakladatelství, takže by to mohl vědět.

Jiný přítel mi jednou brečel, že by chtěl být spisovatelem a nechápal, proč já to můžu dělat a on ne.

Teď mám to štěstí, že vím, že na to prostě nemám čas. Ve chvíli, kdy se někdo snažil udělat větší prostor pro své ego tím, že minimalizoval to moje, musela jsem vztah ukončit.

Vaši přátelé vám řeknou, že jste byli stvořeni k létání. Váš partner by měl také.

Chtěla jsem víc, zatímco on chtěl méně

Můžu se ohlédnout za každým svým rozchodem – ať už jsem to byla já, kdo ho inicioval, nebo ne – a vidím, že nakonec došlo k tomu, že jeden z nás chtěl víc, než mu ten druhý mohl dát.

Se svým prvním přítelem jsem se rozešla, když mi bylo 24 let, protože jsem chtěla od života víc. Chtěla jsem osobnostně růst. Chtěla jsem si najít nové přátele.

Ano, taky jsem chtěla zažít víc milenců, i když to s sebou neslo víc zlomených srdcí.

Co se týče jeho, ten už byl nějakou dobu usazený. Už je to přes tři roky a on stále pracuje ve stejné kanceláři a bydlí ve stejném domě. Já jsem se stěhovala a měnila práci nejméně sedmkrát, než jsem se z toho města dostala úplně.

To neznamená, že by obě cesty byly dobré nebo špatné. Jde jen o to, co se stalo. Kdybychom se vzali, nebylo by to správné.“

Vlastně jsem si docela jistá, že se brzy ožení s další dívkou, kterou potkal. A mně naprosto vyhovuje, že to nebudu já.

Můj další přítel chtěl menší citový závazek. Nechtěl jezdit na společné výlety a nesnášel říkat „miluju tě“. K ničemu jsme nesměřovali a s výjimkou čísla čtyři se dostavily všechny výše uvedené příznaky.

Oba tito přítelé byli úplně jiní, a to do té míry, že jsem se dokonce cítila, jako bych byla někým jiným, když jsem s nimi byla.

Když o tom teď přemýšlím, možná to bylo největší znamení, že jsem potřebovala vztah ukončit, ale v té době jsem to nemohla vědět.

Nejdřív jsem totiž musela najít sama sebe.

.

Leave a comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.