Hackney Marshes Parkrun

V bažině…

Poslední víkend jsme vyzkoušeli nový Parkrun: dokonale rovinatý Hackney Marshes Parkrun. Běhalo se mi skvěle, ale bez kontextu trasy jsem byl příliš konzervativní. Skončil jsem dobře, ale věděl jsem, že mám na víc.

Tento víkend jsme se tedy vrátili a já to totálně rozbil! Nejenže to byl můj osobní rekord s výrazným náskokem, ale byl to můj vůbec první 5K pod 24 minut v životě! Pětikilometrovou trasu jsem zvládl za 23:34. Celkově jsem byla 11. žena a 1. ve své kategorii. Běžet tak rychle mě stálo doslova celou duši, ale byl to skvělý pocit. Můj osobní rekord před tímto během byl 24:12, takže jsem tento rekord vytvořený před více než rokem naprosto rozbila.

Byly doby, kdy běh na 5 km pod 25 minut byl svatým grálem. Za tímto cílem jsem se hnal několik let, a když jsem ho dosáhl, myslel jsem si, že jsem dosáhl vrcholu své běžecké výkonnosti na 5 km. Nikdy jsem si nemyslel, že zaběhnu 5K pod 24 minut. Vím, že pro některé z vás, kteří máte dlouhé nohy a jste superrychlí, je to docela průměrný čas, ale pro mě je to superrychlý čas.

Jako po každém úspěchu však pro mě následuje podivné období úzkosti. To je asi důvod, proč jsem o tomhle PB nekřičel celý víkend na Instagramu a nedělal kolem toho velký povyk v den, kdy se to stalo. Byla jsem samozřejmě nadšená, ale pak jsem se začala bát, že už ho možná nikdy nepřekonám. Pořád si říkám, že je to nesmysl, ale jedna moje část věří, že by to tak mohlo být. A to pro mě bohužel mění velmi velký úspěch v podivně smutný okamžik.

Přesto se mi líbí, že i s přibývajícím věkem stále posouvám hranice toho, co jsem považoval za možné. S každým dalším rokem mám nejasný pocit, že tohle – ať už je to v tu chvíli cokoli – bude to nejlepší, co kdy budu mít. Je hezké, že běh do této kategorie zřejmě nespadá. Představa, že bych se mohl dál zlepšovat, je pro mě obzvlášť inspirující.

Hackney Marshes Parkrun

Já a špinavá cedule Parkrun

Namísto toho, abych se trápil tím, jak ten čas překonám, jsem se rozhodl zaujmout analytičtější přístup. Jaké další faktory kromě rovinaté trati přispěly ke skvělému běhu?“

Moje jídlo před během nebylo nic zvláštního. Ovesná kaše a káva. Pořád to samé. Večer předtím jsem si dal dvě sklenky vína a nějaké tapas ve španělské restauraci. Určitě ne to, co by doporučovali odborníci, ale pro mě nic neobvyklého na páteční večer.

Byl jsem totálně vyčerpaný z náročného týdne v práci, takže jsem byl unavený, ale kvůli tomu náročnému týdnu v práci jsem v týdnu před tímto během vynechal dva ze svých obvyklých tréninků. To znamenalo, že jsem do sobotního běhu šel na dvou velmi čerstvých nohách. Poslední trénink jsem absolvoval v úterý ráno! Takže jsem měl mezi tím tři dny plné regenerace. Dobrá lekce o vlivu správné regenerace a běžecké výkonnosti.

Anebo to byla úplná náhoda a já se budu po zbytek života honit za stejným časem. Kdo ví. Ať tak či onak, je to dobrý pocit vidět číslo, které začíná na 23. Díky, Hackney Marshes Parkrun!

Leave a comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.