10_01
„Ať vám Hospodin odplatí za to, co jste udělali. Ať tě bohatě odmění Hospodin, Bůh Izraele, pod jehož křídla ses uchýlila.“

Rút 2,12

Život Rút je jasným příkladem víry, důvěry a věrnosti. Nenechala se odradit okolnostmi. Místo toho důvěřovala, že Bůh zasáhne nadpřirozeným způsobem a zajistí jí vítězství. Mezi Izraelci byla známá svým odhodláním neopustit svou tchyni. Protože Bóaz už o Rút slyšel dost v době, kdy se s ní setkal, řekl: „Kéž tě Hospodin bohatě odmění.“ A tak se Rút vrátila do svého domu. Čistota, prostota a optimismus byly součástí Rútiny povahy. Orpa byla druhou snachou, která se rozhodla vrátit k pohanským zvykům. Také ona viděla v Naomi to, co viděla Rút. Přesto byla Rút pevně oddána Naomi, která ji učila o Bohu Izraele. Díky tomu, co ji Naomi naučila, dokázala Rút projevit svou víru a důvěru v Boha tím, že zůstala věrná Naomi a svému Bohu. Naše skutky ukazují, jakou víru skutečně máme (Jakub 2,17). Hospodin naši věrnost odmění, stejně jako to udělal v případě Rút.

Když jí Bóaz řekl, že Hospodin odmění její práci, nenapadlo ho, že Bůh použije jeho jako nástroj k odměnění Rút. Bóaz poznal, že se uchýlila pod božská křídla, ale Bůh jí poskytl svou milost a vložil ji pod svůj příkrov. Podle židovských zákonů byla Boazova blízká příbuzná Naomi tou pravou osobou, která mohla Rút vykoupit a oženit se s ní. Přestože byla ve srovnání s Bóazem mladá, myslela na to, že vychová potomky pro Boha. Chtěla také dát Naomi vnoučata, která by poskytla útěchu jejímu utrápenému srdci. Proto ho přijala za svého manžela.

Boaz je předobrazem Ježíše Krista, který se stal naším Vykupitelem. A my jsme jako Rút, protože se uprostřed protivenství učíme upírat svůj zrak na něj. Ježíš je zdokonalitelem a dokonavatelem naší víry. Pomáhá nám kráčet s Ním, aniž bychom se dívali na okolnosti kolem nás. Náš optimismus a naše víra způsobují, že si nás Pán všímá; a protože je s námi spokojen, rozpíná svá křídla, aby nám poskytl útočiště. Říká nám, abychom se nebáli, protože u Něho budeme vždy v bezpečí a On bude mít na starosti naši budoucnost.

NĚCO K ZAMYŠLENÍ
Před čtrnácti lety, když jsem si prohlížel seznam studentů univerzity na úvodní hodinu předmětu Teologie víry, jsem poprvé uviděl Tommyho. Česal si dlouhé světlé vlasy, které mu sahaly asi tři centimetry přes ramena. Důležité však bylo to, co měl uvnitř hlavy, ne na jejím vršku. Nicméně v těch dnech jsem na Tommyho nebyl připraven. Odepsal jsem ho jako příliš problematického.

Tommy se stal rezidentním ateistou v mé třídě. Vždycky buď namítal, nebo se vysmíval možnosti Boha, který je schopen bezpodmínečně milovat. Půl roku jsme však žili v relativním klidu, i když mě z něj občas bolela hlava. Na konci semestru mi předal zkoušku a poněkud cynickým tónem se zeptal: „Věříš, že se jednou setkám s Bohem?“ „Ano,“ odpověděl jsem. Rozhodl jsem se ho chytře konfrontovat a důrazně jsem odpověděl: „Ne!“. „Aha! Myslel jsem, že to je produkt, který prodáváte,“ odpověděl. Když jsem ho nechal udělat pět kroků ke dveřím, zavolal jsem jeho jméno: „Tommy! Nevěřím, že se s ním někdy setkáš, ale jsem si jistý, že on se setká s tebou.“ „Ahoj, Tommy. Pokrčil rameny a odešel. Cítil jsem se trochu zklamaný, že zřejmě nepochopil, co jsem se mu snažil sdělit.

Po jeho promoci mi přišla smutná zpráva. Tommy onemocněl rakovinou v posledním stádiu. Než jsem měl možnost ho navštívit, přišel za mnou. Když vstoupil do mé kanceláře, viděl jsem, že jeho tělo chátrá, kvůli chemoterapii přišel o dlouhé vlasy. Jeho oči však zářily a jeho hlas zněl pevně jako nikdy předtím. „Tommy, moc jsem na tebe myslel. Vím, že jsi nemocný,“ řekl jsem. „Ano, pane profesore. Jsem velmi nemocný rakovinou a je to jen otázka týdnů,“ odpověděl. „Můžete o tom mluvit?“ Zeptal jsem se ho. „Jistě! Co byste chtěl vědět?“ „Jak se cítíte, když víte, že je vám čtyřiadvacet let a brzy zemřete?“ Zeptal jsem se. „No, mohlo to být horší!“ odpověděl. „Jak to?“ „Jako být padesátník a nemít žádné hodnoty ani ideály. Jako být padesátník a věřit, že nejdůležitější v životě je pít a vydělávat peníze. Ale přišel jsem za tebou kvůli tomu, co jsi mi řekl ten poslední den ve třídě. Když jsem se tě zeptal, jestli si myslíš, že někdy potkám Boha, a ty jsi řekl, že ne, překvapilo mě to. Pak jste dodal: „Ale on se setká s vámi. Hodně jsem o tom přemýšlel, i když mé hledání v té době nebylo vážné.“ Dále pokračoval: „Když mi však lékaři odstranili z třísla bulku a řekli, že je zhoubná, vážně jsem se rozhodl hledat Boha. Když zjistili, že se rakovina rozšířila do mých životně důležitých orgánů, začal jsem klepat na nebeské dveře! Ale nic se nedělo.

Jednoho dne jsem se probudil a místo dalších marných proseb k Bohu, který možná existuje, možná ne, jsem to prostě vzdal. Na Bohu ani na věčném životě mi už nezáleželo. Čas, který mi ještě zbýval, jsem raději věnoval něčemu plodnějšímu. Vzpomněl jsem si na tebe a na něco, co jsi řekl na jednom ze svých seminářů. Řekl jste: „Pravý smutek je kráčet životem bez lásky. Ale stejně smutné by bylo opustit tento svět, aniž bychom těm, které milujeme, řekli Miluji tě. Začal jsem tím nejtěžším, svým otcem. Četl si zrovna noviny, když jsem k němu přišel, že si s ním potřebuji promluvit. „Dobře, pojďme si promluvit,“ řekl. ‚Chci ti říct něco důležitého, tati.‘ Pomalu sklonil noviny těsně pod nos, aby se mě zeptal, o co jde. Odpověděl jsem: ‚Tati, mám tě rád. Prostě jsem chtěl, abys to věděl.“ Tomášek se usmál a s jistým zadostiučiněním, jako by v něm proudilo hřejivé a tajné štěstí, mi řekl, že noviny spadly na zem. „A můj otec udělal dvě věci, které si nepamatuji, že by předtím udělal. Rozplakal se a objal mě. Mluvili jsme spolu celou noc, ačkoli druhý den musel do práce. S mámou a bratrem to bylo jednodušší. Také jsme plakali a objímali se, přičemž jsme se svěřovali s věcmi, které jsme dlouhá léta drželi v tajnosti. Bylo mi líto, že jsem tak dlouho čekala, než jsem jim ta slova řekla. A tady, ve stínu smrti, jsem teprve začínal být upřímný k těm, kteří mi byli nejbližší. Jednoho dne tam nečekaně už byl Bůh. Nepřišel, když jsem ho volal, aby přišel. Bůh zřejmě dělá věci po svém a ve svůj čas. Důležité je, že jsi měl pravdu. Setkal se se mnou, přestože jsem ho přestal hledat.“

Řekl jsem: „Tommy, věřím, že říkáš něco velmi hlubokého. Říkáš, že nejjistějším způsobem, jak se setkat s Bohem, není snažit se udělat si z něj soukromý majetek, ale otevřít se lásce.“ „To je pravda. Požádal jsem Tommyho, zda by mi prokázal laskavost a přišel na mou hodinu teologie víry, aby studentům řekl vše, co mi právě řekl. I když jsme si domluvili termín, nemohl přijít. Jistě, jeho život smrtí neskončil, pouze se změnil. Udělal ten největší krok, od víry k vizi. Našel život mnohem krásnější, než jaký kdy mohlo spatřit lidské oko nebo jaký si kdy mohla představit lidská mysl. Před jeho smrtí jsme spolu mluvili naposledy. Byl příliš nemocný na to, aby přišel do mé třídy. Požádal mě však, abych jeho příběh vyprávěl celému světu. Samozřejmě jsem mu řekl, že to udělám.

„Řekneš to teď všem, kteří žijí v tvé blízkosti, ve tvém domě, ve tvém zaměstnání?“

DNEŠNÍ VYHLÁŠENÍ
„Ježíš, můj Vykupitel, roztáhl svá křídla, aby mi poskytl svou ochranu.“

Dnešní příspěvek je výňatkem z knihy pastora Cesara Castellanose Prohlášení moci na 365 dní v roce:

DNEŠNÍ ČTENÍ Z BIBLE

    • Starý zákon: Jeremiáš 1-2; Kazatel 1
    • Nový zákon: Jan 1,1-18; Jakub 1,1-11

Leave a comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.