OLYMPUS DIGITAL CAMERA

V druhém ze tří článků o politických přerovnáních Walter Dean Burnham zkoumá „dokonalé“ (a dokonale smrtící) kritické přerovnání německé politiky a vzestup nacistů v letech 1928 až 1933. Píše, že nacisté čerpali podporu především od těch, kteří v minulosti volili sekulárně-liberální strany, a dalších nevoličů. Zatímco někteří stoupenci katolického Zentra a marxistických stran byli v podstatě „imunizováni“ proti volbě nacistů, krize velké hospodářské krize způsobila, že velká část zbývajících voličů ráda podpořila stranu Adolfa Hitlera.

Německé politické uspořádání, které vedlo k vzestupu nacistů, a jeho světodějné důsledky vytvořily rozsáhlou literaturu. Klasickým zkoumáním vyvíjejícího se složení nacistického elektorátu je kniha Jürgena Faltera, Hitlers Wähler, která je založena na skvěle obsáhlé databázi (Statistik des Deutschen Reichs z let 1920-1933) a účinné regresní analýze. Mým vlastním příspěvkem k této literatuře – pravděpodobně technicky nejlepší prací, kterou jsem kdy udělal – je článek z léta 1972 v časopise The Journal of Interdisciplinary History. Se zoufalou stručností jej lze shrnout takto:

Základní problém analýzy elektorátu v demokratických politických systémech je prezentován za podmínek velmi velkého napětí. Jeden z pohledů na tuto problematiku je uveden ve studii Williama H. Rikera Liberalism Against Populism. Základním zjištěním této práce je, že v politice neexistuje žádná přirozeně se vyskytující rovnováha. A tak se Riker domníval, že je to politika, nikoliv ekonomie, která je skutečnou „pochmurnou vědou“. (Přinejmenším implicitně je v tomto názoru obsaženo tvrzení, že když voliče nakazí stres, jsou schopni „jít přes palubu“ směrem k navrhovaným populistickým řešením svých problémů masově a bez omezení. Jako ukázku A své analýzy mohl klidně použít stampede v Massachusetts z roku 1854 směrem k právě ustavené straně Know-Nothing Party.

Můj vlastní pohled na věc je založen na zkoumání toho, kde, pokud vůbec někde, lze ve voličstvu vystaveném stresu nalézt odpor vůči stampede.

Volební dynamika pozdně výmarského Německa v letech 1928-1932/3 klasicky odráží existenci modelu nákazy; nacifikované segmenty však pocházely převážně z (a) bývalých voličů sekulárně-liberálních stran a fragmentů buržoazních zájmových skupin a (b) lidí (tj. nevoličů), kteří v letech 1920-1928 vypadli ze „strany voličů“. Německé voličstvo vytvářelo systém více stran od prvních voleb do Říšského sněmu v roce 1871, tj. s téměř půlstoletou zkušeností a politickou socializací ještě před ztroskotáním Výmarské republiky.

pablo

Opěrnými body proti nacistickému vzestupu po roce 1928 byli kvazi-„světonázoroví“ voliči Zentrum katolické menšiny na jedné straně a dva soupeřící fragmenty marxistické levice (SPD, socialisté) a KPD (komunisté). Není třeba dodávat, že jen asi polovina dospělých katolíků v Říši volila Zentrum a jen zlomek – asi 40 až 50 procent dělnických voličů – byli stoupenci marxistických stran. Pouze tyto fragmenty byly „konfesionalizovány“ a víceméně „imunizovány“ před prudkým dopadem nacistických apelů, když Německo po roce 1928 zachvátila velká hospodářská krize. Mimo tyto skupiny našli nacisté velkou podporu.

Jedním ze statistických, na čase závislých přístrojů je takzvaná S neboli logistická křivka, tohoto přibližného tvaru. Poprvé ji vytvořili Reed a Pearl z Lékařské fakulty Johnse Hopkinse kolem roku 1920 a byla vyvinuta pro řešení nákazových situací: do živného roztoku se zavede bakterie, následuje velmi rychlé rozmnožování, dokud se nedosáhne únosnosti roztoku. Pak se vymírání rovná nárůstu rozmnožování při mezní hodnotě k.

Obrázek 1 – S neboli logistická křivka

Burnhamův obr. 1

Zdroj: http://math.bu.edu/people/mak/MA565/Pearl_Reed_PNAS_1920.pdf

Ve výmarském případě bylo uspořádání státu federalistické, tj. volby do zemských sněmů se konaly v různých obdobích pro každý z nich mezi jedněmi a dalšími volbami do Říšského sněmu. Výsledky hlasování jsou znázorněny na obrázku 2 níže. Časové intervaly na ose x jsou tedy dlouhé pouze jeden měsíc. Zdá se, že fit nacistické nákazy, měřený jako procenta nekonfesních – tedy těch, kteří nevolili Zentrum nebo komunisty – hlasů, se do července 1932 neobyčejně blíží.

Obrázek 2 – Volební nákaza v Německu, 1928-1933

Burnham Obr. 2

Některé údaje z menších občanských oddílů se dostávají tak blízko ke konečným lidovým kořenům, jak to jen jde. Pokud jde o protestanty a katolíky, podíváme se na Oldenbursko, jehož severní část byla po roce 1648 pevně protestantská/luteránská a jižní stejně pevně římskokatolická. Vidíme, že na římskokatolickém jihu zvítězilo Zentrum s téměř 90 procenty hlasů. Naopak sever, kde chyběl „konfesijní“ blok voličů, volil z velké části nacisty.

Obrázek 3 – Součet hlasů v roce 1933 pro severní a jižní Oldenbursko

Burnham Obr. 3

Přeneseme-li se zpět do USA, v roce 1972 po guvernérovi Alabamy George C. Wallace, který se ucházel o prezidentský úřad jako třetí strana (získal 13,5 % hlasů), jsem napsal:

Kde dělníci nejsou pohlceni politickým socialismem a s ním spojeným diskrétním Weltanschauungem, budou mít tendenci se politicky chovat jako evropské nižší střední třídy. To znamená, že budou mít tendenci stejně jako jejich evropské maloburžoazní protějšky podporovat v relativně klidných obdobích levicově-liberální strany. Budou však mít také tendenci být mimořádně vnímavé k extremistickým hnutím „radikálního středu“, když tlak krize zesílí… Americké dělnické třídy se zdají být potenciálně nejzranitelnější ze všech, aby je pod tlakem krize zachytilo reflexivní a autoritářské masové hnutí (s. 16,17).

Zní vám to povědomě? Na rozdíl od výmarského Německa je politická imunizace ve Spojených státech obecně příliš slabá na to, aby poskytla odolnost vůči extremistické nákaze. To by jistě odpovídalo obavám profesora Rikera.

Featured image credit: Bundesarchiv, N 1310 Bild-048 / CC-BY-SA 3.0 , via Wikimedia Commons

Před komentováním si prosím přečtěte naše zásady komentování.

Poznámka: Tento článek vyjadřuje názory autora, nikoliv stanovisko USApp- American Politics and Policy ani London School of Economics.

Zkrácená adresa URL tohoto příspěvku: http://bit.ly/29pM92s

______________________

O autorovi

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Walter Dean Burnham – University of Texas at Austin
Walter Dean Burnham je emeritním profesorem na katedře vlády Texaské univerzity v Austinu. Profesor Burnham je znám především svými pracemi o dynamice americké politiky (zejména volební politiky). Zaměřoval se především na příčiny, charakteristiky a důsledky kritických přeskupení v amerických dějinách a na moderní rozklad stranických vazeb mezi vládci a ovládanými. Velká část jeho nedávných prací se soustředila také na „problém volební účasti“ a jeho vztah k dalším prvkům změn v americké politice. Před svým příchodem do Texasu v roce 1988 působil jako profesor politických věd Ruth a Arthura Sloanových na Massachusettském technologickém institutu.

Leave a comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.