Mezi mými dvěma chlapci jsou téměř přesně tři roky a tři měsíce (vlastně jen tři dny, trojky dokola!) – trojka je moje šťastné číslo, takže jsem věřila, že nám tento věkový rozdíl bude vyhovovat, a naštěstí jsem se nemýlila.
Vždycky jsem si myslela, že moje děti budou věkově blíž, a kdyby to dopadlo jinak, Tyler by měl sourozence už v roce a osmi měsících, ale to neměl být náš příběh, a když teď nad vším přemýšlím, jsem docela ráda, že jsou mezi mými kluky ty tři roky.
Pokud jste rodiči dětí, které jsou si věkově velmi blízké, smekám před vámi klobouk, myslím, že jste všichni superhrdinové, ale já si myslím, že to není nic pro mě, asi bych to nezvládla, a navíc s pocitem viny, který jsem cítila, když jsem zjistila, že čekám Beaua, a s pocitem, že jsem hrozná matka, protože jsem Tylerovi dopřála jen tři roky, kdy jsem byla jen a jen jeho maminkou, bych asi nezvládla, kdybych měla další dítě v rychlém sledu za sebou! Mimochodem, za všechny tyhle maminkovské pocity viny naprosto viním šílené těhotenské hormony.
Tříletý věkový rozdíl má hodně co do sebe, a tak jsem si řekla, že se s vámi podělím o některá pozitiva, která jsme díky tříletému věkovému rozdílu mezi našimi dětmi zažili, pro všechny ostatní, kteří to budou zažívat na vlastní kůži nebo je zajímá, jaké to je….
Těhotenství v době, kdy se mému prvnímu dítěti blížily tři roky, znamenalo, že dokázal lépe pochopit náš blížící se příchod a proč je jeho maminka nyní náchylná ke spánku (nebo třem) během dne. Ve skutečnosti byl více než šťastný, že se ke mně mohl připojit k těmto šlofíkům nebo jen tak sedět vedle mě, aby si užil chvíli klidu. Bylo to všechno docela milé a já na toto období ráda vzpomínám jako na naše poslední měsíce „času maminky a Tylera“. Čas, kdy jsem si zachraňovala dny, kdy byl mým jediným dítětem, a věnovala mu všechen svůj čas.
Ve třech letech a třech měsících, kdy přišel jeho bratříček, byl Tyler schopen pochopit, proč musel jít a zůstat se svou babičkou, zatímco já jsem byla s miminkem v nemocnici. Myslím, že toto období pro něj bylo dost těžké, pravděpodobně mnohem víc proto, že věděl, že budu mít další dítě, a teď o tom mluví jako o „období, kdy jsem byla pryč“, což je dost smutné, ale nemyslím si, že by to pro něj bylo jednodušší, kdyby byl mladší, pořád by měl ode mě tu odtažitost. A nebudu lhát, chvíli mu trvalo, než překonal šok z toho, že jsem přijela domů s úplně novým miminkem, ale podařilo se mi ho přimět, aby pochopil, že bude vždycky i mým miminkem, protože byl o ten kousek starší, aby mě poslouchal.

Tyler je ve fázi, kdy je zvědavý na všechno, takže miminko je pro něj zdrojem velkých zájmů a skutečně o něj projevuje zájem, chce si ho pochovat a komunikovat s ním. Svého bratříčka také zuřivě chrání, což je krásně vidět. Naprosto si uvědomuje, že je velkým bratrem, a s radostí svou roli plní.
Ve věku tří let a tří měsíců Tyler znal řadu jmen a byl schopen pomoci při pojmenování nového miminka. Ve skutečnosti, jakmile uslyšel jméno Beau, vždycky o mém nárazníku mluvil jako o „malém Beauovi“, takže jsme mu dovolili, aby dítě pojmenoval. Byl to pro nás krásný sentiment a skvělý příběh, který jsme mohli s Beauem sdílet o tom, jak dostal své jméno.
Mít tříleté dítě a malé miminko je vlastně docela snadné – vsadím se, že jsem se právě zakřikla, když jsem to napsala… Tříletý syn chodí pětkrát týdně dopoledne do školky, takže mám čas se s miminkem sblížit, zatímco on se chodí učit a hrát si s kamarády, takže nemám pocit, že bych ho ignorovala ve prospěch miminka – čehož jsem se před příchodem miminka dost obávala.
Tříletý Tyler je ochotný a chce s miminkem pomáhat. S velkým potěšením mi podává dětské ubrousky, dudlíky a hračky pro svého bratříčka a je milé, že se chce zapojit a pomáhat mi.
Tříletý věkový rozdíl znamená, že je třeba měnit méně plenek. Budu upřímná, Tyler měl s učením na nočník velké problémy, ale teď je bez plen, což znamená, že musím denně měnit jen jednu sadu plen – to je pro mě skvělé, protože si nemyslím, že bych se dokázala vyrovnat s dalšími tělesnými tekutinami, které musím uklízet!
Tříletý rozdíl znamená, že se hodně vyspíme, protože alespoň jeden z nich bude určitě někdy spát. Na blogu jsem se podělila o to, jak jsem své děti přiměla spát celou noc od pěti týdnů a naštěstí oba spí v průměru 12 hodin denně – spánek pro všechny, hurá!
To, že jsem neměla dítě až tři roky po prvním, mi dalo šanci se s prvním dítětem úplně sblížit, dala mi šanci poznat ho, jeho přání a potřeby a také s ním několik let jen prožívat dobrodružství. Na dny, kdy jsem měla jen jedno dítě, budu vždycky vzpomínat docela ráda a teď si naplno užívám hektické, rušné a nikdy nenudící dny života se dvěma dětmi, ale jsem moc ráda, že jsem mu mohla dát ty tři roky jen pro sebe.
Ve třech letech se Tyler dokáže zabavit sám, zatímco já jsem zaneprázdněná krmením nebo se musím věnovat miminku. Má a má rád svou nezávislost a opět je to skvělé, protože si rád hraje atd. a já se tak cítím méně provinile, že mu nemohu věnovat všechen svůj čas.
Tyler nejezdil v kočárku od chvíle, kdy mu byly tři roky, takže když přišel Beau, znamenalo to, že jsem nepotřebovala dvojitý kočárek, že jsem mohla stále tlačit svůj krásný vysoký kočárek Silver Cross, zatímco Tyler chodil vedle mě. Je také skvělé, že když jdeme na procházky do lesa, můžu Beaua prostě dát do šátku a Tyler běhá s námi – je to mnohem jednodušší, než kdybych je měla oba v kočárku nebo kdyby oba chtěli být v mé náruči.
To jsou jen pozitiva, která jsem zažila na tříletém věkovém rozdílu, každá rodina je jiná a myslím, že i ostatní budou mít co říct k menším nebo větším rozdílům, ale pro nás byly tři magické číslo.

Leave a comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.