Dobrý den, omlouvám se za případné problémy s formátováním, protože jsem na telefonu.

S mým přítelem jsme již delší dobu ve vztahu na dálku. Nedávno jsem kvůli němu změnila zemi a přestěhovala se k němu (ze střední Evropy do Velké Británie), což byla poměrně stresující situace s brexitem a vším ostatním, jak si asi dokážete představit. Náš vztah byl ale opravdu dobrý a já z něj byla nadšená. Než jsem se sem přestěhovala, přihlásila jsem se na zdejší univerzity, abych konečně získala bakalářský titul, jak jsem plánovala. Přijali mě na dobré unis a musím na ně letos nastoupit, protože příští rok už pravděpodobně nebudu moci získat financování kvůli brexitu (důležité). Můj přítel se uchází o absolventské programy ve velmi známých firmách. Nedávno se v jedné z nich dostal přes všechny pohovory a věci až do závěrečné fáze, z čehož měl velkou radost. Tato práce se nachází v podstatě na druhé straně Spojeného království a vyžadovala by, aby se tam přestěhoval. Mluvila jsem s ním o svých obavách a on mě ujistil, že si bude hledat jinou práci ve městě, kde žijeme, a tohle je jen jeho „plán B“. Po závěrečném hodnocení si byl poměrně jistý, že práci dostal, a začal plánovat, jaké to bude, až se odstěhuje, což mě upřímně řečeno dost vyděsilo. Nechtěla jsem mu ale kazit nadšení a nechala jsem si své obavy pro sebe. Snažila jsem se mu být oporou, ale upřímně řečeno jsem opravdu nechtěla, aby tu práci dostal. A připadala jsem si kvůli tomu jako příšerná přítelkyně. No, dostal ji. Teď si je docela jistý, že nic lepšího nesežene a určitě se odstěhuje.
Na jednu stranu chápu, že je to úžasná příležitost a může to být začátek jeho kariéry, a nechci, aby o ni přišel. Na druhou stranu se cítím neuvěřitelně zrazená. Vzdala jsem se všeho ve své rodné zemi a přestěhovala se sem, abych mohla být s ním. Celou dobu jsem byla neuvěřitelně vystresovaná a cítila jsem se sama. Snažila jsem se mu to vysvětlit, ale myslím, že to nechápe, a tvrdí, že to můžeme zase dělat na dálku („No prostě to budou maximálně tři roky!“). Cítím se kvůli tomu uražená a čím dál víc naštvaná, protože mám pocit, že si neváží toho, co jsem pro náš vztah udělala.

Co mohu udělat, aby mě lépe pochopil? Někdy je v těchto věcech trochu natvrdlý. A jak bych měla tuto situaci řešit? Díky

Leave a comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.