V 11. kapitole 2. listu Korintským pokračuje Pavel ve svém druhém dopise křesťanské církvi v Korintu varováním před falešnými učiteli.

„1 Korintským 2 Korintským Galatským“

.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
11 12 13

“ Všechny knihy v Bibli „

Paulovo varování před falešnými učiteli

Paul řekl Korinťanům, že se obává, že se nechají svést od cílevědomé oddanosti Kristu, které je učil, když tam byl. Obával se, že budou naslouchat jiným kazatelům (nazýval je falešnými apoštoly), kteří o sobě tvrdí, že jsou Ježíšovými následovníky, ale snaží se je učit něco jiného než pravdu, kterou jim kázal sám Pavel.

Očekávání falešných kazatelů

Paul Korinťany varoval, aby se před těmito falešnými kazateli měli na pozoru, a řekl jim, aby od nich neposlouchali plané vychloubání o jejich autoritě kázat jménem církve. Pavel jim také připomněl, že by se neměli divit, že někteří kazatelé jsou nečestní, protože i satan se převléká za anděla světla, aby svedl lidi k následování.

Pavel jim řekl, že zatímco on vždy ujišťoval, že jim není na obtíž, tito falešní kazatelé očekávají, že je jejich následovníci budou podporovat a poslouchat.

Pavel potvrzuje své poselství

Pavel v 11. kapitole 2. listu Korintským řekl, že to, co je učil o Ježíši a církvi, je pravda. Řekl, že i když není tak skvělým řečníkem jako ti, které označil za „superapoštoly“ církve, jeho znalosti a přesvědčení jsou stejně pravdivé. I když k nim možná přistupoval pokorně, říkal, že by neměli pochybovat o jeho pravdě a autoritě mluvit ve jménu Ježíše.

Pavel hovoří o svých pověřeních

Pavel v 11. kapitole 2. listu Korintským potvrdil svou lásku k církvi v Korintu a uvedl jim několik příkladů tvrzení, kterými se falešní kazatelé snaží dokázat svou autoritu. Řekl jim, že totéž může říci o sobě – že jsou Hebrejci, Izraelité, potomci Abraháma a služebníci Kristovi.

Pavel pak hovořil o svých pověřeních. Řekl, že pokud na ně pověření falešných učitelů zapůsobilo, měli by si uvědomit, že Pavel v Kristově jménu vytrpěl více než kterýkoli z těchto falešných kazatelů. Také řekl, že pracoval tvrději, byl více vězněn, byl bičován, bit a kamenován, trpěl ztroskotáním lodí a neustálým nebezpečím.

Pavel dále řekl, že trpěl fyzicky – hladem, žízní, zimou a vyčerpáním – a psychicky, když se obával o sbory, které pomáhal zakládat. Ve skutečnosti to byly jeho slabosti, na které byl nejvíce hrdý, protože ukazovaly, že je to Kristus, kdo je silný a kdo působí skrze Pavla.

„Předchozí kapitolaNásledující kapitola“

2 Korintským 11 (King James Version)

1 Kéž byste mě mohli trochu snášet v mém bláznovství a skutečně mě snášet.

2 Žárlím totiž na vás zbožnou žárlivostí, neboť jsem vás zasnoubil jednomu muži, abych vás jako čistou pannu představil Kristu.

3 Bojím se však, aby se nějakým způsobem, jako had svou lstivostí svedl Evu, nezkazila vaše mysl od prostoty, která je v Kristu.

4 Neboť kdyby ten, kdo přijde, kázal jiného Ježíše, kterého jsme nekázali, nebo kdybyste přijali jiného ducha, kterého jste nepřijali, nebo jiné evangelium, které jste nepřijali, mohli byste ho dobře snášet.

5 Neboť se domnívám, že jsem ani o kousek nezaostával za nejpřednějšími apoštoly.

6 Ačkoli jsem hrubý v řeči, ne však v poznání, ale ve všem jsme se mezi vámi projevili.

7 Zda jsem se dopustil urážky, když jsem se ponížil, abyste vy byli vyvýšeni, protože jsem vám kázal Boží evangelium zadarmo?

8 Okrádal jsem jiné církve, bral jsem od nich mzdu, abych vám sloužil.

9 A když jsem byl u vás přítomen a potřeboval jsem, nebyl jsem nikomu na obtíž; neboť co mi chybělo, to mi dodali bratři, kteří přišli z Makedonie, a ve všem jsem se chránil, abych vám nebyl na obtíž, a tak se budu chránit.

10 Protože je ve mně Kristova pravda, nikdo mi nezabrání v této chloubě v achajských krajích.

11 Proč? Protože vás nemiluji? Bůh ví.

12 Ale co činím, to činím, abych odřízl příležitost těm, kdo chtějí příležitost, aby tam, kde se chlubí, byli nalezeni jako my.

13 Takoví jsou totiž falešní apoštolové, podvodní pracovníci, kteří se vydávají za apoštoly Kristovy.

14 A není divu, vždyť sám satan se proměňuje v anděla světla.

15 Proto není nic velkého, když se i jeho služebníci proměňují ve služebníky spravedlnosti, jejichž konec bude podle jejich skutků.

16 Opět pravím: „Ať mě nikdo nepovažuje za blázna; kdyby tomu bylo jinak, ale jako blázna mě přijměte, abych se mohl trochu chlubit.

17 To, co mluvím, nemluvím podle Pána, ale jakoby bláznivě, v této důvěře v chlubení.

18 Když vidím, že se mnozí chlubí podle těla, chlubím se i já.

19 Neboť blázny trpíte rádi, když sami jste moudří.

20 Neboť trpíte, když vás někdo uvede do otroctví, když vás někdo pohltí, když vás někdo uchvátí, když se někdo povýší, když vás někdo udeří do tváře.

21 Mluvím jako o potupě, jako bychom byli slabí. Ačkoli kdekoli je někdo smělý (mluvím bláznivě), i já jsem smělý.

22 Jsou to Hebrejci? Tak jsem to já. Jsou to Izraelité? Tak jsem to já. Jsou to potomci Abrahamovi? Tak jsem to já.

23 Jsou to služebníci Kristovi? (Mluvím jako blázen) Já jsem víc; v práci hojnější, v ranách nad míru, ve vězení častější, ve smrti častější.

24 Od Židů jsem pětkrát dostal čtyřicet ran kromě jedné.

25 Třikrát jsem byl bit pruty, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem ztroskotal na lodi, noc a den jsem byl v hlubině;

26 v častých cestách, v nebezpečích vod, v nebezpečích lupičů, v nebezpečích od mých krajanů, v nebezpečích od pohanů, v nebezpečích ve městě, v nebezpečích na poušti, v nebezpečích na moři, v nebezpečích mezi falešnými bratry;

27 v únavě a bolestech, v častých strážích, v hladu a žízni, v častých postech, v zimě a nahotě.

28 Vedle toho, co je vně, co na mne denně doléhá, péče o všechny církve.

29 Kdo je slabý, a já nejsem slabý, kdo je uražený, a já nehořím.

30 Musím-li se chlubit, budu se chlubit tím, co se týká mých slabostí.

31 Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který je požehnaný na věky, ví, že nelžu.

32 V Damašku místodržitel za krále Aretase držel město Damašku s posádkou, chtěl mě zatknout:

33 a oknem v koši jsem byl spuštěn u zdi a unikl jsem z jeho rukou.

„Předchozí kapitolaDalší kapitola“

Leave a comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.